[ Home ] [ Mont Blanc 96 ] [ Dolomity 96 ] [ Pyreneje 97 ] [ Dolomity 98 ] [ Malá Fatra 99 ] [ Roháče 99 ] [ Dachstein 99 ] [ Vysoké Tatry 99 ] [ Monte Rosa 99 ] [ Roháče 2000 ] [ Tatry 2000 ] [ Dolomity 2000 ] [ Tatry 2001 ] [ Walliské Alpy 2001 ] [ Dolomity 2002 ] [ Králický Sněžník 2003 ] [ Červené vrchy 2003 ] [ Kamnické Alpy 2003 ] [ Ádr 2003 ] [ Bernské Alpy 2003 ] [ Plánuje se ]

3. - 14. srpen 2001

“Jedem do Wallisek, břeclaváci mají zatím dvě volný místa, nechceš jet ?” Tato zpráva mi přišla mailem od Pavla asi v polovině července.

“A co tam máte v plánu ? Do nějakých šíleností s vama nejdu, ani nemám matroš, ...”

“Nejdřív severní stěnou na Lyskamm a pak se uvidí ...”

“Ste se zbláznili, ne ?Dyť je to kolmej krpál, aspoň 70° led ... ?”

“Nó, je tam cesta, kde je ňákej 90-ti stupňovej ..., může to být mazec :o), ale budou tam i další spíš turisti, tak se můžeš domluvit s nima ...”

V 18 hod se podle domluvy potkáváme v Brně u Tesca, tam už jsou břeclaváci René s Jardou a kuřimáci - Šárka, Mara a Adam. Pavel se zrovna vynořuje od vlaku se svým neskutečně velkým (a určitě taky pěkně těžkým) Tatranem. Dávám věci k Renému a Jardovi do Vectry, která nám snad bude bez problémů sloužit příštích 2000 km, ostatní se musí nějak poskládat do Formana z půjčovny.

Příští sraz je v Dolním Dvořišti u Free Shopu, musíme ještě vyzvednout Milana v Budějicích.

Díky šílenýmu počasí v Jižních Čechách (přívaly vod, kroupy, spadaný stromy na silnici) dostává náš harmonogram zabrat hned na začátku.

22:50 bereme Milana v ČB a frčíme na Dvořiště.

Za hranicema využíváme výhodný ceny ve Free Shopu a kupujem nějakou dezinfekci, čistě ze zdravotních důvodů.

sobota 4.8. - ta míň zajímavá část - cesta

René naplánoval klasickou trasu přes Samnaun - levnej benzin, ale časově náročná. Na 50 l nádrži se dá v ideálním případě ušetřit asi 400,- Kč, zas je ale větší spotřeba přes passa a větší ztráta času. V 1:15 odjezd od Free Shopu, v 6 hod se motáme kolem Landecku, 6:30 krátká zastávka v kopci pod Samnaun.

Noční automat (20:00 - 7:50 hod) bere tyto peníze:

CHF 10,- + 20,-
Lira 10.000,-
ATS 100,-
DM 10,-

Na zpáteční cestě jsem platil MAX kartou (Maestro), což je pohodlnější - kolik se natankuje tolik se odečte, směna probíhá ve výhodným kurzu (za střed).

7:35 jsme zas dole pod Samnaun a uháníme údolím Dolního Engadinu, v Susch doprava na Flüelapass (2383 m).

9:15 v Davosu druhý auto odbočuje jiným směrem (doleva - i tam se dá) a tak dáváme sraz na Oberalppassu. Přes Lanquart (9:50) a Disentis Muster (11:15) přijíždíme na Oberalppass (2048 m) v 11:45. Na Furkapassu (2436 m) jdem na chvilku kouknout na ledovec.

Do Randy přijíždíme v 15:30, což je z Brna asi 21,5 hod hrubýho času. Parkujem zdarma na prázdným a teď zrovna neobsluhovaným parkovišti před Täschí.

Vybaluje a třídí se výstroj a výzbroj, René s Jardou mají v plánu Dom, my ostatní se přesuneme nad Monte Rosa hütte.

S Milanem se rozhodujem vyrazit už dnes a nějakou tu hodinku si nadejít, je to přece jen dost daleko a zítra se nebudeme muset tak honit. Třicetikilový batohy na předpokládaných 8 dní máme sbalený a v 17:40 odcházíme. V 19:15 procházíme Zermattem (~ 1616 m) a míříme na Findeln, kam to má být asi 1,5 hodinky. Kus před ním v 20:30 zastavujem v serpentýně u polorozpadlýho srubu (~ 1880 m) a rádi shazujem nepříjemný batohy. Dnes tady přespíme.

neděle 5.8. - cesta do hor

Ráno při pohledu na hodinky tradičně nevěřím svým očím - 7:20 ! Budík zanikl někde ve spacáku a únava po dlouhé cestě taky udělala svoje. Hned vstáváme, lehká snídaně a v 8:10 se vydáváme na další cestu. Po čtvrthodince míjíme Findeln (2069 m) ještě v lehké ranní mlze, v 9:15 půlhodinku relaxujem u Grünsee (~ 2300 m), dalších 20 min trávíme u vodní nádrže (~ 2940 m) pod Gornergratem a v 12:15 jsme na něm (3131 m). Hodinu se kocháme snad nejnádhernějším pohledem na masívy Monte Rosy a Lyskammu, stejně tak i dalších vrcholků. Následující obrázky na sebe zleva doprava navazují.

Nijak se nehoníme, k dnešnímu cíli už to není daleko. V 13:20 sestupujem pěšinou klikatící se po strmém úbočí Gornergratu. Milan sbíhá jako laňka, občas na mě čeká, ve 14:15 jsem dole dost vyšťavenej, přestože mám teleskopy. Radši budu dupat do kopce se zátěží navíc, než takovej strmák dolů. Po půlhodinové pauze přecházíme Gornergletscher ke skalám pod Mt. Rosa htt. Cesta k ní vede v dolní části trošku jinudy než před dvěma lety, možná na té původní bylo větší nebezpečí pádu kamení.

Po 16 hod jsme u Mt. Rosa htt. (2795 m). Jdu zjistit nějaký informace, jako ceny za ubytování, nouzový čísla a tak. Taky nabíráme vodu do všech lahví a v 16:45 stoupáme už poslední kousek k místu, který bude minimálně příští dva dny naším základním táborem (BC). V 17:10 jsme tam (~ 2925 m), kromě nás je tady taky skupina z Litvy a 2 češi. V 18 hod přichází Mara a za ním po chvíli Adam, Pavel a Šárka.

Všichni máme svý plány, s Milanem bysme zítra chtěli na Nordend a v dalších dnech pak přes Lyskamm k Matterhornu.

pondělí 6.8. – Nordend (4609 m) a Dufour Spitze (4634 m)

Ze spacáků vystrkujem svý rozcuchaný hlavy asi v 3:15 a dle objednávky budím ostatní. Snídaně je základ a tak vařím osvědčenou kalorickou bombu – instantní rýžovou kaši s müslli a kakaem - je to rychlý, energetický, lehce stravitelný a není potřeba vařit kýbl vody. V 4:20 jsme připraveni k odchodu, v 5 hod jsme nahoře na skalnatým výšvihu. Je dost teplo a to není dobře.

Na Obere Platje jdem přímo přes rozlámanej ledovec, kde vedou stopy. Nejsme navázaní, protože nám to přijde v pohodě, ale není to rozumný. Předcházíme pár, taky nejdou navázaní, teprve když se dívám zpět na ně mám chuť zakřičet že jsou blázni. V 6:45 děláme v 3800 m krátkou pauzu. Od rána jsou mraky, kousek výš se dostáváme do mlhy. Jsem zvědav jak budeme hledat průstup na Silbersattel. V 8 hod odbočujem z normálky (~ 4175 m), viditelnost je mizerná, ale před náma jsou stopy min. dvou lidí a vedou (aspoň si to myslíme) správným směrem. Po pravé ruce tušíme strmé úbočí hřebene vedoucího na Dufourspitze. V 8:45 máme výšku 4360 m, v 9:20 jsme v sedle Silbersattel (4517 m).

Z hřebínku na Nordend právě sestupuje dvojka na laně, nejspíš vůdce s klientem. Jsou celí zakuklení a namrzlí. Říkají, že ten hřebínek není těžkej, ale hodně fouká a je tam pořádná zima. Nad náma ční S stěna Dufourspitze, nahoře je občas slyšet, a když se protrhnou mraky i vidět, nějaký človíčky. Hmmm, není to tak daleko ... !

Bágly necháváme v sedle a berem jen cepíny. Hřeben má výrazný převěje k východu, na obě strany spadají několiksetmetrový díry. Závěrečnej výstup vede po skále, hodí se nějaký zkušenosti s lezením a absence závrati (obtížnost II-). V 10:05 jsme na vrcholu Nordendu (4609 m). Škoda že jsou kolem mraky, občas je to sice trochu sfoukne, ale na velký focení to není. Pozn.: Na Nordendu není signál   :o(

V 10:45 jsme už zase v sedle, funí jak blázen. Bylo by zajímavý zpestření vylézt to nějakým kuloárem nahoru na Dufourspitze. Milan tam ještě nebyl a určitě by byl rád, kdyby se tam už příště nemusel trmácet. Podle nějakýho průvodce by to měla být obtížnost asi 2-3. Vzhledem k tomu, že zvládám na skále tak čtyřky je to až dost. Milan se sice moc netváří a mumlá něco o rodině a o dětech, ale vcelku se nebrání a společně se usilovně brodíme svahem ke kuloáru, kudy by to snad třeba mohlo jít (je trochu vidět na tomto obrázku v pozadí přímo za postavičkou). Máme s sebou všehovšudy asi 4 smyce, 3 ledovcový šrouby a pár karabin. Není vidět kam to vede, v nejhorším se vrátíme a sejdem jak jsme přišli.

Nějakých 10 m od nástupu je ve skále tutová skoba, to se hodí. První pokus přímo po vodním ledu s jedním turistickým cepínem a v turistických mačkách vzdávám, protože nejsem sebevrah.

Druhej pokus vede zleva přes skalní výběžek se skobou (III-) a po firnu vzhůru ke skále. Štand ve smyčce, jistím Milana, ten pro jistotu ještě zavrtává šroub a jistí zas mě. Vpravo vzhůru kolem skály zas do žlabu a traverz vpravo přes skalní žebro na už pohodovej firnovej svah. Stačily dvě smyčky založený za uzlík, nahoře štandovačka přes hrot.

V 13:30 jsme na vrcholu Dufourspitze (4634 m), zrovna přichází ten pár Poláků, co jsme předbíhali na Obere Platje. Navzájem se fotíme a v 13:50 začínáme sestupovat. Jako šílení tůristi samozřejmě zase všechno bez jištění. Fixní lano, který bylo před dvěma lety ve vrcholovým komínku je pryč, nahoře jsou jen nějaký smyčky. 14:45 sedlo Sattel (4359 m), krok přes odtrhovou trhlinu a pak už je to pohoda.

Dolů to jde asi 2x rychleji, jen mokrej sníh se nabaluje na mačky a je třeba ho každou chvíli oklepávat. Dole u Obere Platje zkoušíme trhlinový pole obejít víc dolů zleva a najednou vidíme hluboký stopy, jdoucí skrz sněhovou vrstvu do trhliny. Fuj, je to dost odpornej pocit stát na rozbředlým sněhu nad trhlinou. Hned se navazujeme (jsme nepoučitelní ?) a přes rozlámanej ledovec jdem ke skalám. Celej den je počasí na draka, teď ještě začíná pršet, ale nám už naštěstí zbývá jen sejít ke stanu. Jsme tam v 16:54.

Ostatní jsou už v táboře a vyráží nám dech tím, že žádnej z nich se na Dufourspitze nedostal. Pit Schubertovská otázka: "Co se stalo ?"  Problémy s výškou, kolenem a o tři čísla většíma skeletama ... Tomu se říká smůla.

I přes hodně nevlídný počasí se zítra chystáme vzhůru po ledovci Grenz na bivak Balmenhorn. Měl by to být trošku relaxační den, no uvidíme. Teď v půl desáté je obloha zamračená a nad Zermattem a Matterhornem jsou jako celý odpoledne hustý mraky.

úterý 7.8. – přes hřeben Lyskammu (4527 m)

Nehoníme se jak včera a vstáváme až v 4:10  :o), všechno berem s sebou, v 5:50 stoupáme už v mačkách po ledovci Grenzgletscher. Cílem je bivak Balmenhorn, ale necháváme si prostor pro případný změny podle podmínek, času a chuti. Šlape s náma ještě Mara, chce na Lyskamm a hned se zas vrací do BC u Mt. Rosa htt.

Počasí nemá chybu, je i větší zima. Severní stěna Breithornu ozářená vycházejícím sluncem vypadá skvěle. V 7:15 jsme u spodního okraje prvního zlomu (~ 3470 m), 7:55 horní okraj (3685 m), 8:30 spodní okraj druhýho zlomu (3825 m).

Tady necháváme jít Maru dopředu samotnýho, máme na zádech o dost víc a zbytečně ho zdržujeme. V severní stěně Lyskammu se v horní třetině stěny na spádnici k východnímu vrcholu pohybují dvě tečky – horolezci. Dáváme oplatku a čaj a šlapem dál. V 9:20 jsme nad druhým zlomem, před náma se otevírá kotel ohraničenej čtyřtisícovkama od Dufourspitze zleva, přes Zumstein Sp., Signalkuppe, Parrot Sp. a Ludwigshöhe k Lyskammu vpravo. Trochu mimo jsou Corno Nero, Balmenhorn a Pyramide Vincent, coby nejjižnější vrchol masívu Monte Rosa. V 11hodin jsme v sedle Lisjoch (4151 m). Už cestou jsme se rozhodli, že dnes ještě zkusíme přejít Lyskamm a za ním v prvním sedle zabivakovat. Polední pauza trvá trochu dýl, je třeba nabrat síly.

V 11:54 začínáme stoupat na Lyskamm. Nejspíš únava a těžký batohy můžou za to, že postupujeme dost pomalu. Hřeben je stejně jako před dvěma lety pěkně ostrej a je třeba dávat bacha na každej krok. Mezi třema sestupujícíma tečkama pod vrcholem je i Mara, po ledovci dolů půjdou ve třech, samotnýmu by mu tam mohlo být trochu ouzko.  

V 13:45 jsme konečně na východním vrcholu Lyskammu (4527 m). Moc času není, ale půlhodinku odpočinku a pár fotkám věnujeme. Sníh je hnusně měkkej, což se v tuto pozdní hodinu není co divit, však si to ještě pěkně vychutnáme. Hřeben na západní vrchol Lyskammu má hodně podobnej profil jako hřeben na Lyskamm Ost. V 15 hod narážíme na obtížnej skalní stupeň, kde se to, pokud nechceme riskovat, bez lana neobejde. Bere nám to skoro 3/4 hodiny. Dál mám napsáno ve svým deníčku: „ ...pokračujem, stojí to za ho..., každej krok hrozí pádem, sníh je úplně rozbabranej, na uzoučkých hřebíncích se nás snaží vítr málem úspěšně sfouknout o kilometr níž na ledovec Grenzgletscher ...“.

V 16:00 jsme na Lyskamm West. (4479 m), tentokrát už se moc nezdržujeme, jen 10 minutek a jdem dál. Nárazy větru s náma pěkně hážou, což na hřebínku, kde není ostudou jít obkročmo je krajně nepříjemný.

Správná cesta do sedla Felikjoch vede po hřebenu vlevo strmě dolů, ale stopa není zřetelná, takže ji míjíme a sestupujeme ještě kus k západu, kde na nás čeká odtrhová trhlina. Hluboko se boříme a už toho máme vážně dost. Navazujeme se, překračujeme trhlinu a pod ní traverzujeme zpět na hřebínek vedoucí do sedla. Oběma se nám daří chvíli po sobě uklouznout, protože mačky v té břečce nedrží, ale svah není zas tak strmej a se zarytým cepínem po dvou metrech stojíme.

Po 17 hod jsme na správné cestě, ale ještě to není zdaleka pohoda. Zas ostrej hřebínek „obkročák“, zas měkkej sníh a najednou se Milanovi jdoucímu přede mnou boří levá noha a je jasný, že tohle už nesrovná. Jenom registruju tu díru vlevo kam se kácí, skály, ... řvu „kur.. brzdi !!!“, ale to už je Milan na břichu, cepín pod sebou, ještě kousek se veze a zůstává viset asi 3 m pod hřebínkem. Chvilku se nehýbe, i já čekám, že bude pokračovat dolů a vůbec nechápu na čem vlastně drží v tom krpálu mokrýho sněhu. Zvedá hlavu a opatrně se hrabe nahoru. Jinej by asi nadával do všech nejneslušnějších slov co zná (já teda jo) a on jen prohlásí: „ ... proč já ... ?“ Co na to mám říct ...

V té kritické chvíli už jsme zas nebyli navázaní a je zřejmý, že to byla chyba. Pořád mě straší v hlavě články o stržení na laně, ale bude třeba rozlišovat. Teda společný postup na laně

ANO

-        na vodorovným hřebínku, kde je šance, že druhej skočí na opačnou stranu než padající a pád zastaví. Důležité proměnné jsou doba reakce a volná délka lana, pokud je první dlouhá a druhá krátká, skončí to pro oba špatně. Vzadu jdoucí nesmí padat hrdinně mlčky, ale zařvat, aby ten vpředu věděl, že se něco děje a pokusil se reagovat.

-        při postupu s mezijištěním

-     samozřejmě na ledovci

NE

-        na strmých firnových polích a strmých hřebenech, kde není kam skákat a lano se nemá za co zachytit. Tam musí jít každý za sebe, nebo použít mezijištění.

-    s neznámým člověkem co vypadá jak opilej Houmr Simpson

V 17:45 jsme v sedle Felikjoch (4093 m), je to poměrně široká vodorovná plošina. Úkol dne je zahrabat stan a zalehnout. První část je splněna v 18:20 (prakticky jsme jen trochu zaházeli tropiko sněhem, stejně moc nefouká), rozpouštěním sněhu a vařením se bavíme už zevnitř, zabalení do spacáků.

středa 8.8. - ani o krok dál

Před pátou mi sice zvoní budíky, ale venku pořádně fičí, je zima a tak se nám z vyhřátých spacáčků nechce. Další pokus je v 6:45, to už je ale nejvyšší čas. Počasí není lepší, stopy asi budou zafoukaný. Vaříme čaj a snídani, před půl osmou se zdá že vítr ustává, ale viditelnost venku je tak 15 m.

8:45 - pokus vyrazit. Když je vše sbaleno a stanový šňůry uvolněný, rozhodujeme se v 9:20 po odpovědném zhodnocení situace, že blbostí jsme udělali dost už včera, a že při tomto větru a viditelnosti 10 m, kdy ani neznáme pořádně cestu, by to byla úchylárna. Znovu kotvíme stan a jdem čekat na zlepšení počasí. Snad tady nebudeme tři dny.

Venku se čerti žení, ve stanu je útulno. Konečně máme čas prostudovat si mapy a průvodce. Občas vítr polevuje a vzbuzuje naději na zlepšení, aby se po chvíli do stanu opřel se stejnou silou. Jeden den (do zítřka) tady vcelku v pohodě přečkáme, víc už raději ne. Berem to jako relax po předchozích dvou celkem náročných dnech.

10:45 - začínáme držet stan, kterej dostává těžce zabrat.

14:50 - Milan vaří polívku s játrovými knedlíčky (mňam), poryv větru deformuje stan, bourá vařič a polívka se vsakuje do sněhu, jen ty knedlíčky se dají ještě zkonzumovat. No nic, sněhu je dost a slepičí taky není špatná ...

Po půl čtvrté si vzpomínám, že mám v batohu ještě kus lavinovky, tak ji používám k ukotvení stanu z nejexponovanější strany (od jihu). Taky je čas si zašít roztržený šusťáky.

16:30 - vítr ještě zesiluje a v nárazech útočí na špatně ukotvitelnou apsidu, která sebou plácá a lepí se až na vnitřní stan. Modlíme se aby vydržel a taky aby se počasí zlepšilo a my odsud mohli vypadnout. Pokud by se počasí uklidnilo půjdem třeba v noci při čelovkách. Za Polluxem má být bivak, kde by přečkávání špatnýho počasí bylo jistě příjemnější.

16:45 - tlak 638 mb

17:20 - větracím otvorem stanu prošel paprsek slunce a přestože vítr řádí dál, otevírám stan a radostně vykřikuju, protože je vidět hřeben Castora (nebo Castoru ?). Čas ukáže jestli to znamená obrat k lepšímu.

17:55 - zas mlha, silnej vítr. Je čas ukuchtit něco k večeři.

20:00 - zabýváme se různýma věcma. Třeba na mobilu chytneme dva operátory - I WIND a OMNITEL. Ani k jednomu se však nedá připojit, ani s Twist, ani s GO kartou. To je dost mrzutý, protože nemůžem odeslat SMSku s dotazem na počasí, ani žádnou přijmout, stejně tak není možný zavolat, kdyby byly nějaký trable.

Dole u Mt. Rosa htt. se daly chytit SWISS GSM a diAx, přímo dovolat (Twist 100 % roaming) se dalo jen přes SWISS GSM.

0:40 - to jak vítr mlátí stanem nás trošku děsí. Jdu ven odhrnout nafoukanej sníh, není tam ani zima, což je v tuto dobu, v této výšce (4093 m) při tomto větru jen špatně. Sníh je vlhkej.

Milana bolí hlava, oba máme rozdrážděný dýchací sliznice. Jak se rozední a bude to jen trošku možný, vyrazíme.

6:10 vykukuje Milan ven: „Dem !“ Pro kontrolu se dívám ze své strany stanu, Castor je vidět celej, mraky jsou hloub v údolí, kouknu na druhou stranu - Lyskamm je osvícenej vycházejícím sluncem. A je pěkná kosa ! „Jo, dem !“ 

8:40 jsme připraveni vyrazit. Před chvílí nás míjeli dva borci, vypadali zkušeně a sebejistě (možná horští vůdci) a mířili na Lyskamm. Nemohli jsme si odpustit hlášku, že jsou „crazy“, nás by tam teď nikdo nedostal.

Když odcházíme, je už zase mlha a bídná viditelnost. Ještě před chvílí jsme se dívali na ty dva, jak sestupují po hřebínku z Castora (asi 100 m od nás), teď se motáme a nemůžeme ho (ten hřebínek) trefit. Navazujeme se, kolem jsou nějaký trhliny. Potkáváme pár, taky prý míří na Castor, ale nemůžeme se shodnout na směru. Jsme přesvědčeni (nebo aspoň já), že míří přesně na druhou stranu, teda k Lyskammu, odkud jsme právě přišli. Každej jdem podle svýho. Z mlhy se vynořuje vůdce s klienty, ptáme se jestli míří na Castor. „Možná jo, možná ne. Rozhodněte se jak chcete“, sedá si do sněhu a nechává nás jít kam nám libo. Asi takovou pomoc může člověk čekat od horskýho vůdce s platícími klienty v mizerným počasí !!!

V 9:40 jsme konečně na správné cestě, JV hřebínek je v pohodě. 10:30 Castor (4228 m), teda asi, možná je to ten předchozí sněhovej hřebínek, těžko říct. Říkám Milanovi, že nakouknu jak vypadá SZ hřeben a na chvilku mu mizím z očí. Nejdřív je ostrej a svažuje se mírně, pak strmě padá někam dolů do mlhy. Tudy bych to nezkoušel. Ani nemusíme, protože cesta vede před vrcholem vlevo traverzem a dolů v JZ svahu a je vyšlapaná a zřetelná. Vracím se k Milanovi a dostávám od něj pěknýho sprďáka, že si zmizím a nic neřeknu. Asi to sebral vítr ...

JZ svah je hodně strmej s jednou menší odtrhovou trhlinou. Zespod stoupá člověk, ptá se nás jak to vypadá výš, chvíli přemýšlí a pak to otáčí a sestupuje s náma. Lézt dnes na nějakej další vrchol (Pollux, Breithorn) jen kvůli čárce nemá smysl. Traverzujeme jejich JZ svahy, v 12:10 přecházíme spadlou lavinu, nad kterou má být bivak Rossi e Volante (3850 m). Jdeme výraznou, měkkou stopou, 13:30 Breithornpass (3831 m).

Po chvíli před sebou slyšíme hlasy a z mlhy se vynořuje nějaká banda. Ten borec (s image ostřílenýho drsňáka) má docela vyděšenej hlas, už si tady na Breithornplateau udělali dvě kolečka a nemůžou trefit na Kl. Matterhorn. Mají sice kompas, ale nemají mapu. Ukazujeme jim směr, pomalu jdem za nima a sledujem tu obrovskou radost, když naráží na vlek vedoucí ke Kl. Matterhornu. Nevím kam měli namířeno, řekl bych že klasicky na Breithorn, ovšem některá jejich výbava, jako třeba excentrický vklíněnce, okatě se blimbající u pasu, by se hodily spíš jinam, než na ledovcovou turistiku.

Nás ale spíš zajímá vlekařská bouda před náma. Je otevřená a až na pár drobností prázdná. Bylo by skvělý tady přespat, venku to zas pěkně fičí a je pořádná kosa. Třeba pámbu dá ... Je 14:20, zatím vaříme a zvažujeme možnosti, jak ukecat toho, kdo by nás chtěl vyhodit. Naštěstí to není třeba a pro dnešek máme komfortní ubytování.

pátek 10.8. – k Matterhornu

V 6 se začínáme hýbat, už dřív bylo slyšet, že vítr polevil, ale nechali jsme se pořádně vyspat. Nebe je čistě modrý, okolní kopce, s chomáči bílých, nadýchaných mraků při úpatí, růžoví. Je to nádhera, tohle je jeden z důvodů, proč hory dokážou na člověka tak působit.

Odchod 7:50. Vleky pod Kl. Matterhornem jsou plný, lyžaři si užívají skvělý počasí, stejně jako my. Když ze sjezdovky sledujeme dalekohledem výstupovou cestu na Matterhorn, zas cítím velkej respekt. V 10 hod odbočujeme po ledovci Oberer Theodulgletscher k SZ a pak Z k Matterhornu. I když ledovec vypadá bezpečně navazujeme se. Na moréně dole pod stěnou potkáváme dva brňáky, kteří na Hörnli dva dny čekali na zlepšení počasí a teď když se dočkali už musí pryč. Smůla. Během zítřka by měl novej sníh ve stěně odtát a pozítří je vrcholovej den. To by nám vyhovovalo.

12:25 – 13:35 trochu přebalujem, vegetíme a doplňujem vodu z malýho firnovýho pole na horní stanici nějaké lanovky – Hirli (2889 m).

U chaty Hörnli jsme v 15 hodin. Nečekaně tady potkáváme Reného s Jardou, kteří přišli hodinku před náma. Svůj Dóm zvládli, ale pak je v Täschi na dva dny zablokovalo špatný počasí. Tak toho aspoň využili k zredukování zásoby piva. Kupodivu se, přestože právě vyšlapali až sem, chystají hned zas dolů, i když v Reném to cuká a asi by se rád o ten vrchol nad náma pokusil. Ale Jarda má nějakej problém se zádama, takže chtějí sejít a posunout se směrem k Breithornu.

Milan taky tvrdí, že nahoru nepůjde, snad že je unavenej, či co. Nevím co mu pořád běhá hlavou, mě připadá v pohodě. Pokud bude pěkný počasí zkusím zítra sám trochu zmapovat terén, jen kam dojdu. Doufám aspoň k Solvayce. A pozítří naostro.

Stan stavíme na připravené plošince pod chatou. Z trubky zaražené do země mezi kameny pomalu odtíká voda, ešus asi za 10 minut, ale to stačí. Jakmile přimrzne je samozřejmě po zdroji - třeba ráno, takže je třeba si udělat zásoby.

sobota 11.8. – průzkum

První zvonění 3:30. Vstávám s tím, že jdu na vrchol. Je pěkná kosa. Voda v ešusu v apsidě je zmrzlá, venku vítr, mlha, námraza. Další zvonění 4:10, 5:00, 6:00 – pořád stejný. Na vrchol dnes nejdu, obhlídnu nástup a kus cesty , snad zítra.

7:30 jdu ven obložit stan dalšími kameny, protože mám strach že ulítnem. Když zabloudím pohledem ke stanu Poláků vidím dílo zkázy. Ze splasklé, větrem nadouvané placky trčí zlámaný pruty a stan může každou chvíli uletět. Nechávám ten náš jak je a zatěžuju zbytky polskýho kamením. Myslím že Poláci šli zkusit vrchol, až se vrátí, čeká je neradostný překvapení. Kousek pod náma jsou ještě dva lehký útočný stany, ten jednoplášťovej docela i drží tvar, druhej Highlander se plouží po zemi. Přidávám na něj taky pár kamenů.

U svýho příštího stanu budu mít další kritérium pro výběr - silnější a pevnější pruty s vnitřním spojováním.

Milan vaří „svetrovku“ (čínskou instantní polívku) pro oba, po jídle na sebe beru jen sedák, osmu, pár karabin a pár smyček (ani nevím na co) a v 11 hod jsem nad Madonou, první zajištěnej výšvih pod sebou.

Popis začátku výstupu podle mých poznámek:

První suťoviště nad výšvihem traverzovat stále vlevo vzhůru, pod výrazným vyvýšeným hřebínkem, přes malý sněhový pole (to tam samozřejmě nemusí být) k žlabu, ten se traverzuje šikmo vzhůru doleva. Vzhůru komínem, traverz vlevo k žlabu, odtud traverz vpravo (mírně stoupá), komínem vzhůru (asi 30 m) a zas traverz vlevo přes suťovej žleb. Vlevo vzhůru po lámavé skále, kousek traverz vlevo a pak vpravo nahoru po „schodech“ na hřebínek (2 nýty, slaňák, smyčky). Dál po hřebeni přímo do rozsochy nahoře (dobrý chyty a stupy, nebo vlevo fix). Dál po hřebeni, zprava se obejde věžička, nahoru, pak šikmo vzhůru asi 20 m vlevo od hřebene ...

... tady moje zápisky končí, ještě vím, že se těsně obcházela jedna menší věžička zleva s návratem na hřeben a po něm dál ...

**** konec popisu ****

Jak tak bloudím začátkem výstupové cesty na Matterhorn, vidím níž na dalším hřebeni viset lana. Hned si vzpomínám na příběh, co jsem četl před časem na webu, kdy při sestupu už potmě a za mlhy netrefili správnou cestu, museli slaňovat do tmy a lana obětovali. Dost možná to jsou ony. Zajímá mě, jak vypadají po té době (6 let), vystavené slunci, vodě, mrazu a kamení, a místo na Solvayku slízám vcelku rozumně zvládnutelným terénem dolů.

Tady visí dvě 9 mm lana (modrý a červený) protažený smyčkou, zavěšenou ve dvou skobách. Nevypadají moc důvěryhodně, oplet je od slunce a jiných vlivů vybledlej. Zkouším je vytáhnout nahoru, ale někde dole drží. Jsem blázen, strkám je do osmy a protože nevěřím ani lanům, ani smyčce, ani skobám, lezu hodně opatrně po zvětralé stěně dolů. Je odsud vidět náš stan u Hörnli, kde stojí Milan a sleduje mě dalekohledem. Trochu mě to uklidňuje, ale není to důvod k menší opatrnosti.

Nakonec se vše daří, konec lana je zamrzlej do ledu, musím ho uříznout. Tak. Vracím se zpátky ke skobám, kde teprve podrobněji prohlížím svůj „úlovek“. Označení lan je skoro nečitelný, ale nejspíš jde o 9 mm půlky od Edelweissu. Na několika místech chybí oplet a taky na sobě mají pár stop po seknutí kamenem. Ach jo, tak zas nemám dvojčata do Tater  ... Ještě zkouším jak vlastně držely skoby - Uff ! Ještě že jsem je nepotřeboval. Po dvou klepnutích kamenem je mám v ruce.

Vracím se už známou cestou, na spodním suťovišti potkávám Milana a oba sestupujeme ke stanu. Už si to rozmyslel a zítra do toho půjdeme spolu.

neděle 12.8. – Matterhorn

Po prvním zvonění v 3:40 jsme okamžitě vzhůru, už jsme moc nespali. Nechceme jít zbytečně brzo a v těžších místech pak hledat cestu při čelovkách. V 5:05 vycházíme.

Cestu si dobře pamatuju od včerejška, až k rozsoše a malé věžičce co se obchází zleva je to v pohodě. Pak začíná loterie. Průvodce říká držet se blízko hřebene, na druhou stranu dole je ve sněhu taky vyšlapaná stopa od více lidí. Už po chvíli jsme mimo ideální cestu, aspoň že směr je jasnej – pořád nahoru.

Nejistíme se, lezeme tak max. dvojkový, výjimečně trojkový místa, který oba ještě rozumně zvládáme. Na skalách pod Solvaykou je to už chvilkama docela dost obtížný, na posledních asi 30 m pod ní vytahuju lano (je tam borhák).

9:05 – Solvay hütte (4003 m), je čas na krátkej odpočinek. V 10 hod, jednu jištěnou délku nad Solvaykou (železný tyče), nasazujeme mačky a stoupáme po mixovým hřebínku. Nad náma se už někteří vrací z vrcholu, ale nemyslím, že bysme měli špatnej čas. Jdeme v pohodě. Na úseku zajištěným fixním lanem nás zdržuje dědula s horským vůdcem. Pokračuje se po firnu (železný tyče), následují další mixový místa. Na fixech pod vrcholem je husto. Přes jistící a slaňující ručkujeme po lanech na vrcholovej svah. I když to z fotky možná nevypadá, svah je dost strmej a být tady ledová glazura, tak je to náročný. Kdosi nám říkal, že pár dní zpět odtud někdo spadl do severní stěny.

12:20 – Matterhorn (4478 m), švýcarský vrchol. Je to dokonalý – slunce, bezvětří, nádhernej rozhled. Po hřebínku přecházím na italskej vrchol (4476 m), nemůžu si ho přece nechat ujít, bůhví jestli se sem ještě někdy podívám.

Kochali jsme se dost dlouho, v 13:10 je čas na návrat. Od první tyče slaňujeme, nejdřív každej samostatně, od třetí délky (13:55) současně. Je to rychlejší, asi 8 min na jednu délku.

14:40 je za náma 8. délka, 15:55 jsme u fixů nad Solvaykou, 16:30 Solvay Hütte. Je čas si odpočinout a něco sníst. Zespod vystupují dva, kteří se z vrcholu Matterhornu chtějí pokochat západem slunce a na přespání se vrátit na Solvayku. Mají ideální počasí, takže to snad ani není takový bláznovství, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Pokračujem v 17:05, první asi 3 délky slaňujeme, pak se snažíme dostat na správnou sestupovou cestu. Protože jsme ji neobjevili při výstupu, bloudíme i teď. Taky každej cítíme jinak, jestli některý místa ještě normálně slízat nebo slaňovat a to spolu s nepochopením některých poznámek, jako třeba „hele, tady je pěkná skoba“ (myšleno: „tu skobu použijeme ke slanění“) vede k malýmu vyjasňování názorů. Jinak jsme ale v pohodě a nečekáme při dalším sestupu žádný větší problémy.

Ještě asi dvakrát ztrácíme cestu a musíme slaňovat (nejsme první, používáme starý smyčky), pak už jsme na známých místech a v 21:10 stojíme u Madony nad chatou. Výstup nám tedy trval asi 7, sestup celých 8 hodin (včetně pauzy na Solvayce) ! A to jsme měli naprosto bezchybný počasí a super podmínky. Docela rád bych si to někdy dal za nějakým vůdcem a poznal, kudy vede ta správná cesta, po které se nahoru člověk dostane za 4 hodiny.

Bříška svých fajnových prstíků mám rozřezaný od skal ostrých jak žiletky a ještě dalších 10 dní bude trvat než se dají dohromady.

Vaříme polívky a čaj, je o čem přemýšlet. Nebo už není ? Co jsme měli v plánu se až na drobnosti (Pollux, Breithorn) podařilo, teď už je vlastně všechno minulost a nás zítra čeká "jen" sestup do Täsche a odjezd.

pondělí 13.8.

V 9:45 se loučíme s pláckem pod Hörnli. Dnešek patří Milanovi, coby přeborníkovi v sestupu. Konat se v této disciplíně nějaký závody, tak patří k favoritům.

V 11 hod dáváme 40 min pauzu u Schwartzsee (2584 m), 13:10 – 13:55 Zermatt (~ 1600 m), 15:15 jsme u auta v Täschi (1450 m), 1810 m sestupu za náma. Všichni jsou už tady, až na Adama v pořádku (má vyhozený koleno – starý zranění).

Koupel v jezírku je skvělá. Břeclaváci se budou vracet až zítra a ještě si chtějí zalézt někde na Semmeringu, my odjíždíme v 16:30.

Cesta je stejná jako sem, 18:25 Furkapass (2436 m), 19:00 Oberalppass (2048 m), 20:30 Chur, 21:30 Davos. René jede jako šílenec, ale nutno uznat, že to má v ruce. 23:00 berem v Samnaun plnou (funguje už jen automat na bankovky nebo kartu), 4:00 výhodně nakupujem ve FREE Shopu na A-CZ hranicích. V 6 hod necháváme Milana v Budějicích. Cestou do Brna se nám daří zbloudit a všechno ještě komplikuje uzavírka silnice. Ztrácíme asi třičtvrtě hodiny a jedem dokonce kus přes pole    :o)

9:30 jsem v Brně, Reného s Jardou ještě čeká štreka do Břeclavi.

Co se ještě může hodit:

Ubytování a další služby na Monte Rosa hütte

Mapy, průvodce:

Mapa KOMPAS č. 87 (+ případně č. 88)
průvodce Walliské alpy - L. Jirásko (1990) od vydavatelství ALPY, Lysá n. Labem

Počasí:

http://www.zermattaktuell.ch/zaktuell/d/prognose_zermatt.html - Zermatt na 9 dní
http://meteo.search.ch/zermatt.de.html - Zermatt na 5 dní
http://www.meteoschweiz.ch/de/Prognosen/Vorhersagen/IndexVorhersagen.shtml - obecně CH, možnost SMS i MMS
http://www.accuweather.com/adcbin/public/intlocal_index.asp?wxcity2=ZERMATT&wxcountry=EU;SW - Zermatt na 15 dní

Užitečné linky:

Alpy 4000+ databanka vrcholů vč. výstupových tras na www.climber.cz 
ALPINEGUIDE na Climbwebu
Jakub Turek - mnoho průvodců, nejen Matterhorn, Monte Rosa, ...

Další popisy výstupu na Matterhorn:

Walliser Alpen ’96 - od Jardy Novotného - dramatický sestup a bloudění
Matternhorn nepřijímá (Dazul) - jarní pokus z dubna 1998
Matterhorn - další odkazy a obrázky Matterhornu
Výstup na Matterhorn

THE END

od 22.10.2001 jste  návštěvník
_____________________________________

[ Home ] [ Horská stránka ] [ Zajímavé stránky ] [ Moudrosti ] [ Fotogalerie ]

 Připomínky a náměty : ZDE
Poslední úpravy:    23. února 2004

aktuální stránky vždy na
http://welcome.to/daman