[ Home ] [ Mont Blanc 96 ] [ Dolomity 96 ] [ Pyreneje 97 ] [ Dolomity 98 ] [ Malá Fatra 99 ] [ Roháče 99 ] [ Dachstein 99 ] [ Vysoké Tatry 99 ] [ Monte Rosa 99 ] [ Roháče 2000 ] [ Tatry 2000 ] [ Dolomity 2000 ] [ Tatry 2001 ] [ Walliské Alpy 2001 ] [ Dolomity 2002 ] [ Králický Sněžník 2003 ] [ Červené vrchy 2003 ] [ Kamnické Alpy 2003 ] [ Ádr 2003 ] [ Bernské Alpy 2003 ] [ Plánuje se ]

Poslední změna:  15. února 2004

16. - 27. červenec

Dost mě mrzí, že mi Standa Bubák do dnešního dne (konec r.2003) přes mnohé upomínky nevrátil zapůjčené negativy z této akce a pokud vím tak ani Radkovi. Smutný ..., třeba až budu mít někdy cestu do Ostravy a zaklepu mu na dveře ...

ve zkratce:

Trasa:

tam (nonstop): Brno (21.30) - Wien - Linz - Salzburg - Insbruck - Landeck - Samnaun - Tiefencastel - ... - Brig - Visp - Randa (asi 19.30). Celkem asi 22 hodin.
Pozn.: na cestě 3 sedla (Fluella pass, Oberalpass, Furkapass) ... - cesta pěkná, ale zdlouhavá

zpět (nonstop): Randa (11.30) - po dálnici Bern (14.20) - Zurich - St. Gallen - Mnichov (19.30) - Rossenheim - Salzburg - Wien - Mikulov - Brno (1.40). Celkem asi 14 hodin. (na dálnicích stabilně 140 (- 160) km/hod)
Pozn.: až na úsek mezi Švýcarskem a Německem pohodová a rychlá jízda, je dobrý dávat bacha na řidiče, aby si nedal "dvacet".

Výdaje:
CHF dálniční známka 40 CHF
benzin (natural) v Rakousku asi 11,70 ATS/l, Švýcarsko od 1,20 CHF/l, v Samnaun 0,86 CHF/l
Náklady ve čtyřech lidech - cca 1600,- Kč / os.

Pomůcky pro orientaci:

Mapa KOMPAS č. 87 a 88 (stačí jen 87 - Matterhorn + podrobný popis cesty na Dom)
průvodce Walliské alpy od vydavatelství ALPY, Lysá n. Labem
busola, hodinky CASIO s výškoměrem (některé uváděné výškové údaje jsou z nich odečteny)

Další informace:

parkování v Täschi: hlavní parkoviště 7 CHF/den, soukromá parkoviště podél silnice od 4 CHF/den
vláček Täsch - Zermatt: 1 jízda 7,20 CHF, zpáteční 14,40 CHF
taxi Täsch - Zermatt: 5 CHF

Podrobnější popis našeho toulání

pátek 16.7. - na cestě

sobota 17.7. - příjezd do Randy

V Landecku odbočujem pro levnější benzin do Samnaun (dá se tu výhodně vzít třeba i tvrdý alkohol) a pokračujem podle výše uvedené trasy. Mezi Randou a Täschí se domlouvám s místním a necháváme auto grátis na jeho pozemku. Hned vedle stojící rozestavěná zastřešená budka je jako stvořená pro naše pohodové přenocování.

neděle 18.7. - směr Monte Rosa hütte

8.30 z Täsche (1450 m) po lesní cestě do Zermattu (1620 m), ten opouštíme v 11 hod , ~ 12 hod Restaurant ... (1900 m) - na chvíli shazujem bágly, ale hned nás vyhání, že tam není žádná odpočívárna. 12.30 Untere Riffelalp (~ 2100 m.), půl hodinky čekáme na Standu. Jó, Kristovy roky, to už není žádný mládí. 14.30 hotel Riffelberg (2562 m). Před 16 hod, kdy doráží Standa, začíná pršet a tak zůstáváme pod mostem zubačky. Radek je napřed a nemáme s ním spojení, v tomhle dešti ho ale shánět nebudem. Kolem 18.20 si půjčuju pláštěnku a přeci jen se po něm jdu podívat. Čeká na stanici Rotenboden (2819 m), půlhodinku cesty výš. Stanice je otevřená, pro 4 lidi poměrně prostorná, voda, WC (i s toaletním papírem). V 19 hod navazujem dohodnuté spojení vysílačkou. Pokud po průjezdu posledního vláčku v 19.15 zůstane stanice otevřená, stěhujem se tam. Je tak, scházím opět dolů, v 20.00 ještě upřesňující relace, 20.30 se zvedáme a v 21 hod jsme v suchu a teple stanice Rotenboden.

pondělí 19.7. - stále směr Monte Rosa hütte

Ráno není kam spěchat, stejně dojdem jen někam kousek nad Mt. Rosa hütte (2795 m) a postavíme base camp. Severní stěna Breithornu (4160 m) je po ránu tajemně osvětlená vycházejícím sluncem. V 8.45 klesáme kousek směrem k ní a pak k východu traverzem hřebene Gornergrat. U ledovce Gornergletscher nazouváme mačky a bezpečně i bez navázání přecházíme podle tyčí s praporky na morénu a dál až na úpatí masívu Monte Rosa.

Krátký odpočinek, kousek stoupáme po kramlích,  pak serpentinovitou kamenitou cestou a v 12.30 hod jsme u Mt. Rosa hütte (2795 m). Zase pohoda, správkyně chaty se nás zdvořile, ale významně ptá, jak dlouho se zdržíme. Odpověď, že jen počkáme na kamaráda ji uspokojuje. Pokud si tady člověk nic neobjedná, není příliš vítán. Ve 14 hod pokračujem výš po okrajové kamenité moréně dalších asi 200 výškových metrů na Untere Platje (~ 2985 m). Moréna se tu přibližuje na úroveň ledovce Grenzgletscher, jsou tu vhodná místa pro stany, voda blízko a tak zůstáváme.

úterý 20.7. - Dufourspitze

Vycházíme až v 4.45 hod. Na Obere Platje (~ 3300 m) nasazujem mačky a stejně jako houfy před i za náma stoupáme firnovými svahy stále výš, po vyšlápnuté stopě, v jasným počasí - není co řešit. Jdem každej svým tempem, Radek daleko vpředu, Petr se Standou někde za mnou. Potkávám postaršího Slováka - stoupali včera asi ve 12 hodin od Mt. Rosa hütte a nejspíš si opravdu mysleli, že to stihnou nahoru i zpět. Nějak nepočítali s rozměklým sněhem. Bivakovali ve výšce asi 4100 m, přes noc promrznul a tak mu ráno nezbývalo než sestoupit dolů - narozdíl od svýho přítele, kterej šel nahoru, už neměl sílu. Postupně potkávám dva starší chlapíky, kteří se vrací ze sedla Sattel (4359 m), "stačilo jim", a jednoho mladýho Itala, kterej tvrdí, že za sedlem je to už "very difficult". Začínám bejt zvědavej.

V 11.30 stojíme na vrcholu Dufourspitze (4634 m), po Mt. Blancu (4807 m) nejvyššího vrcholu v Evropě, potřásáme si rukama a vychutnáváme skvělou chuť Radegastu, se kterým se Petr celou dobu táhnul.

Ne, že by se nám tady nelíbilo, ale je čas na návrat (12.15). V sedle Sattel (4359 m) je už delší dobu černá tečka, doufáme, že je to Standa. Je tak, 13.10 - 13.50 v sedle odpočíváme, kocháme se výhledem na Dufourspitze (4634 m), vpravo od ní Zumstein-Sp. (4563 m) a ještě kousek vpravo na vykukující špičce nejvýše položená chata v alpách Regina Margherita (4559 m). Pak společně sestupujem. Je to zatraceně rozdíl, nahoře jdem ještě po tvrdým sněhu, ale níž je to spíš řízené sesouvání se svahem v rozměklé hmotě. Slunce nemilosrdně pálí, ale kdo by si jen tak odložil a nenamazal se, těžce by zaplakal.

V 16.30 jsme u stanů a každý relaxuje jak mu libo. Petr se Standou mají jako další cíl Matterhorn (4478 m) (viz. Standova stránka, zdá se ale již nefunkční), takže zítra sestoupí k autu. Radek dává řeč s třema klukama od Ostravy, mají v plánu zítra vyšlápnout po ledovci Grenzgletscher, přejít hřeben od Zumstein-Sp. (4563 m) po bivak Balmenhorn (4167 m), přespat, ráno se podívat na Lyskamm Ost. (4527 m) a sejít zpět do BC. Nápad se nám líbí a tak ho i my berem za svůj. Neznáme předpověď počasí, útržkovité zprávy od kolemjdoucích se liší a mraky na obloze se taky moc netváří, ale tak to zatím bylo vždycky. Ráno se uvidí.

středa 21.7. - Zumstein-Sp. - Balmenhorn

Následuje mírné plató s jen několika malými trhlinkami, které snadno překračujem. Na úpatí druhého ledovcového zlomu (~ 3800 m) dáváme krátkou pauzu. Nad zlomem se navazujem, i když myslím, že právě tady už to nemá smysl - ledovec je bez trhlin a po ránu ještě pořádně vymrzlý.

Kolem 10 hod přicházíme do "kotle" (~ 4200 m), uzavřeného mezi okolními vrcholy od Dufour-Sp. po Lyskamm. Je tady čilý ruch, všude se pohybují lanová družstva, přímo uprostřed je záhrab pro několik stanů.

Stoupáme do sedla Col Gnifetti (4454 m) mezi Zumstein-Sp. (4563 m) a Signalkuppe (4556 m) (jinak též Punta Gnifetti) na níž stojí chata Regina Margherita (4559 m). Fest tady fouká, beranice, která spadla jednomu človíčkovi z hlavy bleskově mizí hnána větrem v jižních srázech. Dáváme občerstvení, na stočeným laně a v závětří batohu se dá celkem přežít.

Všechno kromě cepínů necháváme na místě a jdem si vyšlápnout na Zumstein-Sp. (4563 m), čtvrtý nejvyšší vrchol Evropy. Těch z první desítky na hřebenu ještě pár bude, tak už se o nich nebudu zmiňovat. Za nějakých 15 minut jsme nahoře, jako ze všech ostatních vrcholků je díky skvělému počasí i odsud nádherný rozhled.

Vracíme se do sedla Col Gnifetti (4454 m), berem věci a stoupáme na Signalkuppe (4556 m). Při pohledu dolů z vrcholového hřebenu jsou vidět kolmé jižní srázy, mizející někde dole v mlze. Už z výškových údajů je vidět, že převýšení není nijak extrémní, i když v této výšce je dost cítit, a cesta poměrně svižně ubíhá.

Strmým JZ svahem sestupujem do sedla Seser Joch (4299 m) a hned zas stoupáme na Parrot-Sp. (4436 m). Cepín mám připevněný na batohu, v rukou teleskopy. Vzápětí poznávám, že to není to pravé ořechové. Hodně strmý, nepříjemný traverz, uzounká cestička a pod sebou hluboko. Utěšuju se, že jsem na tom líp než ti dva, co právě sestupují. Taky jen s hůlkama a navíc nakrátko navázaní !!! Nevím, co by tím vyřešili v případě pádu jednoho z nich.

Dál vede cesta po úzkém nenáročném hřebínku, klesá do sedla Col d. Piode (4285 m) a přes Ludwigshöhe (4341 m) do sedla Zurbriggen - Joch (4279 m). Je něco před 14 hod, shazujem batohy a stoupáme hodně strmým svahem na nádherný kopec Corno Nero (4321 m). V hlubokých vyšlápnutých stopách je to pohoda, bez nich by to bylo nejspíš hodně těžký. Nedaleko odsud je další čtyřtisícovka - Pyramide Vincent (4215 m), ale už nás neláká, pro dnešek stačilo.

V 14.30 přicházíme k bivaku Balmenhorn (4167 m), kde potkáváme i naše tři krajany. Průvodce Alpy z roku 1990 říká, že je tady místo pro 3 osoby, ale od té doby se nejspíš hodně změnilo. Pod střechou se na matracích vyspí pohodlně 8 lidí, dalších 6 nás spalo dole na zemi. Vybavení tvoří lavice, bytelný stůl, oddělený turecký záchod (světe div se - i se zásobou toaletního papíru), funkční elektrické osvětlení (kde se bere šťáva jsem neměl náladu zkoumat) a plynový vařič s velkou propan - butanovou bombou, za jehož použití by měl člověk přispět do kasičky asi 8000 lirami. Silně pochybuju, že ten angličan a skupina holanďanů, kteří plynem rozhodně nešetřili, těch pár drobných obětovali.

čtvrtek 22.7. - Balmenhorn - Lyskamm - BC

Bivak opouštíme až v 5.45 a míříme k S do sedla Lisjoch (4151 m). Na západě se pod růžovou oblohou bělají vrcholky Gran Paradiso (4061 m). 6.10 v sedle necháváme vše kromě foťáků a čokolády, tak nějak mám pocit jistoty, že po návratu najdem vše přesně tak, jak jsme to opustili.

Začátek hřebínku je hodně strmý, ale ve vyšlapaných stopách to není problém. Z dalších obrázků se dá vytušit, že za špatného počasí, nebo hlubokého sněhu to na takhle ostrém hřebenu s velkými převějemi nemusí být legrace.

Prudké srázy, spadající na ledovec Grenzgletscher, nutí k maximální opatrnosti. V tomto terénu jsem zastáncem "každý sám za sebe" - bez navázání. Záleží samozřejmě na mnoha okolnostech, ale o postupu na společném laně a hromadných pádech už jsem četl dost, včetně nehezkých obrázků.

Kolem osmé hodiny stojíme na vrcholu Lyskamm-Ost. (4527 m), nejvyšším místě tohoto masívu. O tom co jsme při pohledu z něj cítili, nejlíp vypoví pár následujících fotek.

Kolem desáté už opět sbíráme své věci v sedle Lisjoch (4151 m) a začínáme sestupovat po stále ještě tvrdém ledovci Grenzgletscher zpět k BC. Pod horním ledovcovým zlomem ve výšce asi 3800 m se navazujem, sníh je měkčí a objevuje se víc trhlin.

Do BC přicházíme asi v 13.30. Do večera zbývá ještě spousta času, ani nevíme co s ním. Zítra nás čeká sestup do Randy k autu a příprava na už poslední výstup - Dóm (4545 m) ve skupině Mischabel. Víc času nemáme, v úterý musí být Petr v práci.

pátek 23.7. - BC - Gornergrat - Randa

Žádnej spěch, v klídku balíme stany a sestupujem k Monte Rosa htt. Za ní se s námi loučí sviští kolonie, plachost jako by těm zvířátkům byla cizí. Je hezky, dnes by možná kluci mohli zvládnout "svůj" Matterhorn.

Přecházíme ledovec Gornergletscher a stoupáme asi 400 v.m. na Gornergrat (3131 m). Námaha stojí za to, lepší výhled na masívy Monte Rosy a Lyskammu se asi hned tak nenajdou - viz. panorama 96 kB, 41 kB).

Sestupujem cestou č. 25 směrem na Grünsee, nejprve přes odpuzující staveniště, potom romantickým údolím kolem stejně romantické vesničky Findeln (2069 m). Tady už jdu sám, Radek šel nejspíš cestou podél potoka, čímž se připravil o nádherný výhled na Matterhorn.

Chvíli se ještě zdržuju v Zermattu a kolem 18 hod si to šlapu po silnici k Täschi. Na parkingu za Täschí se zastavuju na pokec u kluků Ostraváků, zítra to balí a mažou domů. Loučíme se a po 20 hod jsem u auta. Radek doráží asi hodinku po mě.

sobota 24.7. - k Domhütte (2940 m)

Vycházíme hodně pozdě, až v 9.45 ! 10.00 nabíráme vodu v Randě u kostela a pokračujem podle rozcestníku vzhůru. Nemáme mapu jen kopii malého výřezu kolem Dómu od Ostraváků a popis v průvodci. Kompas už tuhle oblast zpracovanou nemá a místní mapy jsou dost drahé. Žádný problém, cesta je jasná.

Z počátku stoupáme lesem, ve výšce asi 2020 m je na levé straně vhodné místo pro bivak pod převislým kamenem, aspoň pro 3 - 4 osoby. Nad hranicí lesa nám začíná pálící slunce trochu znepříjemňovat cestu, která je už sama o sobě dost náročná. Vyplatí se vstát brzo. Stoupáme až ke skalám, kde na nás čeká feratka. S tím co máme na zádech pořádně funíme. I tak jsme ale v časovém limitu a kamenitým terénem přicházíme po 14 hodině k Domhütte (2940 m). Nad ní asi v 3120 m stavíme na už připraveném místě stan. Za údolím se k nebi tyčí Weisshorn s dalšími vrcholy jeho skupiny, a jako něco, čeho se člověk nemůže zbavit - Matterhorn za Zermattem.

neděle 25.7. - Dóm (4545 m)

Máme 2 možnosti výstupu. "Normálkou", nebo hřebenem Festigrat, což má být obtížnější. Volíme druhou možnost. Kluci Ostraváci to šli před týdnem, a tak na jejich radu přibaluju 2 ledovcový skoby.

Vycházíme v 3.55, jdem v houfu dalších aspoň 25-ti lidí. Jde to vcelku svižně, za půl hodinky máme za sebou 300 v.m. Cesta je společná až do sedla Festijoch (3723 m). Je 5 hodin a začíná se rozednívat. Před námi je hřeben Festigrat, nevypadá ani tak moc zle. Hned na začátku přecházíme obtížnější místo raději po skále, museli bysme jistit, led je hodně tvrdý a strmý a v mých řemínkových mačkách na měkkých Meindlech nic moc lezení. Radek pokračuje po skále, já si zkouším led. V 6 hodin máme výšku 4000 m, 7.15 stojím u odtrhové trhliny (4330 m) a koukám na ten kousek, co zbývá. Mám už dost, dnes je to slušnej záhul. V 7.59 se kochám rozhledem z vrcholu. Trvalo nám to jen 4 hodiny, průvodce uvádí 5 - 6. Jsme tady první, s velkým náskokem před ostatními.

Nezbytné fotografování, já vyplácal všechno na Lyskammu, tak mi teď zbývají jen 3 fotky. V 8.45 sestupujem normálkou, zprava obcházíme trhliny do sedla Festijoch (3723 m) a v 11.30 jsme u stanu. Dalo by se ještě dnes sejít k autu, ale to už by nás v tomhle vedru úplně odrovnalo, takže to necháváme na ráno.

pondělí 26.7. - sestup a odjezd

Sestup do Randy nám trvá 3 hodiny. Kluci už na nás netrpělivě čekají, Petr musí ráno do práce. Musíme se vrátit nejrychlejší cestou, tzn. koupit CH dálniční známku za 40 CHF a uhánět co to dá po výše uvedené trase.

THE END

od 3.8.1999 jste návštěvník
_____________________________________

[ Home ] [ Horská stránka ] [ Zajímavé stránky ] [ Moudrosti ] [ Fotogalerie ]

 Připomínky a náměty : ZDE
Poslední úpravy:    15. února 2004

aktuální stránky vždy na
http://welcome.to/daman