[ Home ] [ Mont Blanc 96 ] [ Dolomity 96 ] [ Pyreneje 97 ] [ Dolomity 98 ] [ Malá Fatra 99 ] [ Roháče 99 ] [ Dachstein 99 ] [ Vysoké Tatry 99 ] [ Monte Rosa 99 ] [ Roháče 2000 ] [ Tatry 2000 ] [ Dolomity 2000 ] [ Tatry 2001 ] [ Walliské Alpy 2001 ] [ Dolomity 2002 ] [ Králický Sněžník 2003 ] [ Červené vrchy 2003 ] [ Kamnické Alpy 2003 ] [ Ádr 2003 ] [ Bernské Alpy 2003 ] [ Plánuje se ]

Poslední změna:  29. února 2004

15. - 22. července 2000

sobota 15.7. - na cestě

Sraz v 6:30 již tradičně na brněnské veterině. Na poslední chvíli odřekly 2 auta, takže i stav účastníků se patřičně snížil. 8 lidí do dodávky VW, 4 do Favorita. Odjíždíme 8:30.

Počasí cestou je mizerné, místy přívalový déšť, občas kroupy. Nové stěrače téměř nestírají, tak dáváme znovu staré. U Villachu mám pocit, že jedeme špatně a otáčím to ze správné cesty na Spittal víc k jihu, chybu poznávám až na dálničním A-I přechodu směrem na Udine. Ještě, že se tady dá otočit (sjezd malou silničkou ještě před hranicí doprava) a jsme na zpáteční cestě.

První noc trávíme opět tradičně na “cikánském”, nebo nyní aktuálněji “českém” tábořišti za Lago di Landro. Během večera jsem tu napočítal 5 CZ aut, z toho jedna upravená LIAZka s partou cyklistů.

neděle 16.7. - Cristallo, cestou Ivano Dibona (červená - č. 35)

V 9:10 vycházíme s Peťou a Zuzkou cestou 203 od Rif. Alb. Ospitale (1491 m), kam jsme se nechali hodit autem.

Nejdřív stoupáme širokou lesní cestou v úbočí Val Grande, asi po 2 km pěšinou doleva. Porost končí, v 10:30 jsme v Col dei Stombi (2168 m). Dál cesta z jihu obchází Zurlón (2363 m), Vécchio del Forame (2868 m), v 13:25 míjíme bivak Carlo Buffa di Perrero (2760 m), což je jedna velká prostorná místnost s prkenými palandami - vhodná pro bezpečné přespání.

Od sedla Forcella Grande (2870 m) (14:00) začíná už vážnější zajištěná cesta, místy namrzlá, vedoucí kolem odbočky k vrcholku Cristallino d’Ampezzo (3036 m) (cca 20 min tam a zpět), pokračuje po hřebeni k pěknému visutému mostu, z něhož už je vidět chata Rif. Lorenzi (2932 m) (15:00).

Zdržujeme se asi do 15:30, upouštíme od výstupu na Cimu di Mezzo (3154 m), průvodce to vidí na 2,5 hodiny, zas tolik času už nezbývá a taky těch víc než 1500 výškových metrů v nohách první den je cítit.

Vracíme se zpět přes visutý most,  krátká odbočka na Cristallino d’Ampezzo (3036 m) a sestup do sedla Forcella Grande (2870 m). Odtud pak pohodlně k severu zasněženou sutí s krásným výhledem na vrchol Croda Rossa (3146 m), údolím zprava pod Il. Forame (2445 m) k silnici a zpět k tábořišti.

pondělí 17.7. - Sorapiss, cestou A. Vandelli a Carlo Minazio (červená - č. 48 a č.47)

Z Passo Tre Croci (1809 m) vycházíme tentokrát v plném počtu až v 10:20 hod. Cestou 215 stoupáme k Rif. Vandelli al Sorapiss (1928 m) (12:30) a dál k nástupu na zajištěnou cestu A. Vandelli (~ 2100 m) (13:00).

Je to poctivá červená, technicky náročnější se zajištěním jen na exponovaných místech. Jdem už zas jen ve třech, za námi ještě Milanova čtyřčlenná skupinka. Andrého čeká první křest, je na ferratě poprvé a myslím že se má na co těšit.

14:50 prohlížím zařízení červené bivakovací krabice E. Comici (~ 2020 m), palandy asi pro 6 lidí, hygienicky balené polštářky na spaní, lékárnička, ... . V 15:10 relaxujeme v sedle Forcella Bassa del Banco (2128 m), 15:55 pokračujeme po lehké ferratě Carlo Minazio, která traverzuje JV stěny Sorapissu.

Počasí se začíná kazit, těsně před tím, než docházíme na rozcestí v horní části údolí Valle di S. Vito (~ 2000 m) začíná padat voda s kroupama, ještě že není bouřka. Trošku nás tlačí čas, do 19 hod by dole mělo čekat auto, takže jak jen to jde sestupujeme a sbíháme údolím cestou 226.

Na rozcestí za Rif. Tre Sorelle ale v 19:15 není ani noha, jen otisky nějakých kol v písku. Stopujeme směr Misurina, zastavuje auto, zkoušíme pokecat, ale nechytáme se ani s angličtinou ani s němčinou. Asi po 4 km vidíme kousek od cesty naše VW s „rakví“ na střeše, je to obrovský štěstí, protože Milan čeká na úplně jiným místě než jsme byli domluvení. Protože druhá skupinka ještě nedorazila, vracíme se ty 4 km zpět, zrovna když přichází unavení a plní zážitků. Sestupovali od bivaku E. Comici po cestě 227 a terén byl zřejmě hodně náročnej.

Mačkáme se do auta, jedem posbírat ostatní na Passo di Tre Croci a vracíme na tábořiště k Landru.

úterý 18.7. - Cristallino di Misurina

Přímo od ústí údolí Val Fonda má stoupat cesta č. 222, jdoucí JV souběžně se silnicí asi 150 v.m nad ní a pak se s ní po asi 2 km znovu spojit. Nástup jsme neobjevili a tak v 10:15 šplháme kolmo svahem a doufáme. Po půl hodině probíjení se keři a kosodřevinou narážíme na nevýraznou pěšinku a později i na „naši“ cestu. Vede po vrstevnici kolem bývalých zákopů, kolem je relaxační klid a počasí bez chybičky.

Z vrcholu vidím na severu Lago di Landro, které je kousek od našeho tábořiště, i část údolí Val Fonda, kterým bych k němu měl sestoupit. Klíčové bude dostat se dolů do Val Fonda, kde je značená cesta. Podle mapy by ze sedýlka pode mnou možná měla vést nějaká pěšina nebo cestička. Na suťovisku dole v údolí je sotva znatelná nitka od skal ke středu údolí, naznačující, že by to tudy mohlo jít.

Ze sedýlka se svažuje hlinito-kamenitý žlab, snažím se posílat dolů co nejmíň kamenů se střídavým úspěchem. Při sestupu překonávám dva lehčí krátké stupně, na konci soutěsky je třeba zahnout podél skal vlevo a přelézt nejtěžší místo - pětimetrový kolmý schod. Skála je zvětralá a lámavá a je třeba dát si dobrý pozor, aby nezůstal nějaký chyt v ruce (obtížnost hádám tak za 2).

V 15:45 (~ 2370 m) sestupuji sutí na cestu vedoucí středem údolí. Ve výšce ~ 1665 m (16:50) je třeba slézt nezajištěný zlom (lehčí dvojka). Zbytek údolí pokračuje stále po kamení a suti, ve spodní části kousek romantickým širokým řečištěm, v 17:30 jsem doma.

středa 19.7. - Sasso di Stria (Hexenstein)

Ráno přesun do sedla Passo Falzarego (2105 m), relaxační výstup na Sasso di Stria (2477 m), částečně tunelem z první světové. Odpoledne přesun pod Marmoladu, až na Zuzku, Peťu a mě všichni stoupají k bivaku Bontadini, my spíme v autě, ráno se chystáme na il Colac, 10 km západně.

čtvrtek 20.7. - il Colac, ferr. dei Finanzieri (černá - č. 56)

Spalo se super, v 8:40 vyrážíme od dolní stanice lanovky v Penii (1500 m). Po hodinovém stoupání po sjezdovce jsme v sedle pod horní stanicí Ciampaz (~ 2090 m) a před desátou nastupujeme na ferratu dei Finanzieri. Výstup je zajímavý a nijak zvlášť náročný. Na druhé straně údolí se čím dál víc odkrývá skupina Sella a z vrcholového hřebínku i mnoho dalších vrcholků a skupin.

Skoro půl druhé hodiny trávíme na vrcholku il Colac (2715 m), ale čas běží. V 13:20 pokračujeme, nejdřív sestup do sedla Forcia Neigra (2530 m), odkud lze pokračovat třemi směry. My jdeme stále po cestě 613 na sedlo Passo di S. Nicolo (2338 m) a dál po 608 k Rif. Contrin (2016 m), která stojí nad údolím Val di Contrin, jímž vede podél říčky R. di Cirelle široká sestupová, turisty hojně využívaná cesta zpět do Penie, kam přicházíme v 17:23.

Vracíme se k Marmoladě k ostatním, a protože je naším zítřejším cílem Civetta, musíme se přesunout na vhodné místo poblíž, kde by se dalo přespat a odkud by se ráno dalo rozumně vyrazit. Sjíždíme do Caprile a přes Selvu di Cadore a Pescul se dostáváme k masívu Monte Pelmo, kde poblíž na cestě 568 nacházíme co hledáme.

pátek 21.7. - Civetta, cestou Alleghesi, sestup po Attilio Tissi (černé - č. 9 a 10)

Má to být královské završení letošního týdne v Dolomitech - Civetta je vyhlášená spíše svými lezeckými cestami v severní stěně, ale i turistické cesty vedoucí na vrchol mají patřit k nejtěžším. Průvodce uvádí na absolvování klasického výstupu a sestupu 9 - 10 hodin, což je myslím hlavní důvod náročnosti této cesty, v případě většího množství sněhu se mohou přidat i technické potíže.

Vycházíme v 7:54 po cestě 12 od Casera Vescovado (1722 m), po 561 přes Casera di Pioda (1816 m) (8:40) k Rif. Coldai - Sonino (2135 m) (9:12). Postupujeme dost pomalu, v 10:54 nastupujeme na ferratu degli Alleghesi (~ 2350 m). O tom jak vypadala cesta řeknou víc spíš fotky, zpočátku po lanech ve strmé skále, později po stupních pokrytých sutí, ve vyšších partiích i sněhem.

V 13:20 stojíme na vrcholu Monte Civetty (3220 m). Všichni se zapisujeme do vrcholové knížky, tedy Zuzka, Pavel, Milan, Renata, Peťa a já. Po půlhodině je čas pokračovat. Jižní strana se halí do mlhy, po skále, suti a sněhu scházíme k Rif. Torrani (2984 m), kde se rozdělujeme - Milan s Renčou sestupují k východu na cestu Sentiero Tivan, zbytek pokračujeme po ferr. Attilio Tissi. Vidět toho moc není a tak ani fotit není co. Mrzí mě to, protože se mi tato cesta celkem líbí, připadá mi technicky zajímavější a možná i trochu náročnější než výstupová degli Alleghesi.

(16:32) Ze sedla Forc. delle Sasse (2476 m) sbíháme po suti na cestu vedoucí do Pecolu (1430 m), kde nás má v 19 hod čekat Milan jr. s autem. Jdeme na čas, vracíme se na dnešní nocležiště a po večeři se ještě přesouváme k Lagu di Landro.

sobota 22.7. - návrat

Jak jsme přijeli, tak se vracíme. V 8:15 vyjíždíme, cesta jde bez problémů, zvlášť skvělá část je dlouhé klesání před Grazem, ty serpentiny prostě miluju ! (i když spolujezdci si možná myslí něco jinýho   :o). V 16:50 už sedíme v hospodě v Dolních Dunajovicích. Celkem asi 8,5 hod, což je slušnej výkon na to, s jakým autem jsme to jeli.      

Ještě poznámka:

To, že většina z nás neměla přilbu neznamená, že i Vy budete mít to štěstí a nic Vás netrefí. Rozhodně si z nás neberte příklad ! Zrovna na Civettě těsně kolem nás se svistem profrčel docela malej projektil. Takže přilbu s sebou - a ne v batohu, ale na hlavě !

THE END

od 13.1.2001 jste návštěvník
_____________________________________

[ Home ] [ Horská stránka ] [ Zajímavé stránky ] [ Moudrosti ] [ Fotogalerie ]

 Připomínky a náměty : ZDE
Poslední úpravy:    29. února 2004

aktuální stránky vždy na
http://welcome.to/daman