Dolomity 2002

[ Home ] [ Mont Blanc 96 ] [ Dolomity 96 ] [ Pyreneje 97 ] [ Dolomity 98 ] [ Malá Fatra 99 ] [ Roháče 99 ] [ Dachstein 99 ] [ Vysoké Tatry 99 ] [ Monte Rosa 99 ] [ Roháče 2000 ] [ Tatry 2000 ] [ Dolomity 2000 ] [ Tatry 2001 ] [ Walliské Alpy 2001 ] [ Dolomity 2002 ] [ Králický Sněžník 2003 ] [ Červené vrchy 2003 ] [ Kamnické Alpy 2003 ] [ Ádr 2003 ] [ Bernské Alpy 2003 ] [ Plánuje se ]

Poslední změna: 09. února 2004

10. - 17. srpna 2002

Co se může hodit:

průvodce / mapy:

KOMPAS / ALPY, Dolomity Sever + Jih - zajištěné cesty

Nejlepší jsou jednoznačně místní mapy Tabacco 1:25 000. Mapy F&B (S5, Cortina d’Ampezzo, Marmolada, St. Ulrich / Ortisei 1:50000) nebo Kompass jsou pro pohyb po hlavních značených cestách postačující.

Kurz (v době akce): 1 Euro = 31,46 Kč (přepočet při platbě kartou)

Při placení kartou Maestro je dobré nahlásit „karte mit pin kód“, jináč se může stát, že ji třikrát protáhnou čtečkou a program ji odmítne, protože prostě zadali jiný typ karty (stalo se 2x na benzince).

přípravy

Nadějně naplánované Bernské Alpy letos bohužel padly a tak narychlo rozšiřujeme skupinku jedoucí do Dolomit. Sehnat auto z půjčovny, do něj zagitovat další 3 zájemce a za 3 dny odjezd.

sobota 10.8. - cesta

V 8-mi členné sestavě ve 2 autech opouštíme v 7:30 brány brněnské veteriny. V 8 hod Mikulov, nějaká dezinfekce ve Free Shopu a dál po už známé trase Vídeň - Graz - Klagenfurt - Villach (u Villach Knoten dát pozor a odbočit na Salzburg) - Spittal - Lienz - Toblach a končíme u Lago di Landro.

Nejlevnější benzin byl cestou v Pusarnitzu před Spittalem vpravo od cesty - Natural 95 0,813 €/litr, my jsme brali tradičně v Greifenburgu za 0,849 €/l, kam naše auto po neodbočení u Villach Knoten přijíždí s více než půlhodinovým zpožděním a 30-ti natočenými km navíc.

U Landra jsme v 18 hod, dost prší, v klidnější chvilce stavíme stany.

neděle 11.8. - čundr u Pomagagnonu

Nemáme chuť ani vylézt ze stanu, prší a prší. Nakonec vyrážíme kolem poledne k Pomagagnonu blízko údolí Fanes, krátce zkoumáme nějaké chodby z války, jdeme vzhůru podél zajímavé soutěsky, přes dva mosty, dlouhým tunelem a vracíme se zpět k autu.

V plánu je zajet přes Cortinu na Passo Giau. Z Cortiny (1211 m) šplháme do výšky 2233 m. V passu prší, fouká vítr, je mlha a zima. Za 20 minut už toho mají všichni dost, tak zas sedáme do aut a jedem zpět. ;-ú

Při průjezdu deštivou Cortinou přichází návrh projít nějaké obchůdky. Proč ne, v tomto počasí je to možná nejlepší způsob jak zabít čas. Druhé auto už je bohužel v trapu, tak posíláme aspoň info na telefon.

Spíme v otevřené chatě u ústí Val Fonda, asi 10 min od silnice.

pondělí 12.8. – „pokus“ o Croda Rosu

Obloha je nadějně roztrhaná, snad se vyplní předpověď, že ode dneška začne pěkný počasí. Dnes se pokusíme o výstup na Croda Rosu (Hohe Gaisl) (3146 m) severně od skupiny Cristallo. "Pokusíme" proto, že nahoru nevede žádná značená cesta. Je střídavě slunce, oblačno a fouká dost chladný vítr. Auta zůstávají u začátku cesty č. 8 před Lago Bianco.

Šlapem pohodovou cestou kolem malých vodopádků a říčky T. Gottres. Pod kopcem M. Cadin (2366 m) odbočujeme k S údolím Val Bones do kotle pod Hohe Gaisl. Zastavujeme u vyvýšeniny Cast. di Valbones (2380 m), obědváme a čekáme na opozdilce. Vidíme, že Honza s Lenkou to dole otáčejí, ono to počasí není bůhvíjak příjemný, fouká mrazivý vítr, občas padne kapka a zdá se, že to dnes všichni tak trochu (dost) podcenili s oblečením. Peťa brojí abysme to otočili, že nahoru nepůjde, kupodivu Dáša přemlouvá, že aspoň kousek.

No, je to opravdu jen kousek. Pod hřebenem se ostatním nelíbí jedno místo, které je nutné přejít a definitivně to balí. To je pak skutečně bezva něco plánovat (i když teď vím, že ta opatrnost měla ještě jinej, skrytej důvod :o).

Chci se podívat aspoň na hřeben, ale když už jsem na něm, pokračuju dál. Cesta jde nejprve ukloněnými plotnami pokrytými sutí – nic moc, ale jde to. Nahoře na hřebínku zpočátku žádné problémy, pak se ale objevují věžičky, které je nutno obcházet, někdy v pohodě, stále častěji ale nepříjemnými traverzy hlinito-suťovými velmi strmými srázy. Asi v polovině hřebene, když po rozlámané skále už to nejde a snažit se to zas nějak traverznout je už příliš na hraně, si říkám dost. Nějakých 150 nebo 200 m ode mě na konci hřebene je na podvrcholových skalách vidět klikatá cestička, ale tudy to zkrátka nejde.

Návrat je ještě trochu víc na nervy, obráceně ukloněný sráz je nezvyk. S maximálním soustředěním a hlasitými nadávkami, obcházím zpět pár věží k suťovému žlabu, vedoucímu do vedlejšího údolí Val Monticello, v 16:30 jsem na jeho dně (~2450m). Shora byla v závěru tohoto údolí vidět pěšina vedoucí jím "snad" na Croda Rosu a já už už vyrážím po ní, ale když zvážím čas potřebný už jen k samotnému návratu k autu, musím to bohužel zrušit. Takže pokud v budoucnu, tak údolím Val Monticello. Možná by šlo udělat přechod přes Croda Rosu až do sedla Forc. Col Freddo (2721 m), ale skály do něj spadající zdálky taky nevypadají moc turisticky a je třeba počítat s tím, že celý kopec je hromada suti.

V 17:15 jsem v ústí údolí u bivaku Dall’Oglio (2253 m) a klesám stále dolů strmou a kamenitou stezkou. Dál podél úpatí k JV, trocha romantiky - stádečko volně se pasoucích koní, kde si za kus Tatranky kupuji přízeň zvědavého hříběte. Dál loukami kolem M. Cadin a neznačenou cestou po levé straně údolí s krásným výhledem na skupinu Cristallo sbíhám k autu, mám strach, že už všichni čekají jen na mě. Cestou potkávám Milana, Radima a Kadyho, ostatní jsou už dole.

Na tábořišti kujeme plány na zítřek, vypadá to na 2 skupiny – Milan, Honza a Lenka půjdou cestu Lipella na Tofanu di Rozes, my ostatní na Cimu Fanes Süd (2980 m) ferratou Tomaselli, zas prý jedna z těch „černočerných“ ;o)

úterý 13.8. – via Tomaselli na Südliche Fanisspitze (2980 m)

Ranní příprava a přesun nám berou skoro půl dne. V 11:15 vycházíme z Passo Falzarego (2105 m) a míříme s Peťou, Kadym a Radimem do štol v Lagazuoi. Těžko si představit jakou námahu muselo stát tohle dílo vybudovat. V 12:50 jsme na konci chodeb, v 13:05 scházíme od Rif. Lagazuoi (2750 m) po značce zleva kolem vrcholů Fanis a pak zas stoupáme k Bivaku della Chiesa (2652 m), kde je nástup.

horní vstup do Gallerie, v pozadí Croda da Lago a Monte Pelmo (57742 bytes)

Navlíkáme výbavu a v 14:50 vyrážíme. Začátek je zajímavý, jedno místo bez stupů je pouze na rukou. Pak asi půl cesty nadávám, že na procházku jsem mohl jít i do Cortiny. Závěr na vrchol už zas celkem odpovídá představám. V 16:30 jsme nahoře.

Po 1/4 hodině koukání sestupujeme druhou zajištěnou stranou, víceméně kolmou, v 17:30 jsme na úpatí a klesáme dál do Selleta Fanis, kde si konečně Kady dává svůj vytoužený žvanec a Peťa s foťákem obíhá díry ve skalách. V 18:30 klesáme ze sedla Forcella Travenanzes (2507 m) do Passo Falzarego – 19:08 hod.

Přesouváme se směrem k Cortině na parkoviště, odkud vede lanovka k Cinque Tori. Milan s Honzou, Lenkou a Dášou dochází až potmě kolem 22 hod, zrovna když vyjíždíme na pátrací výpravu. Snad kdyby ten mobil nebyl vypnutej v autě, ale puštěnej v baťůžku ...

středa 14.8. – kolem Croda da Lago

V 10:30 opouštíme Passo Giau (2233 m) a v davech turistů stoupáme na Forcella di Giau (2360 m, 12:00 hod). Vypadá to, že okruh kolem Croda da Lago je oblíben podobně jako okruh kolem Tre Cime di Lavaredo. Na Forc. da Lago d’Ambrizzola (2277 m) se rozdělujeme, s Kadym a Radimem jdem nakouknout z nedalekého vršku Col Duro (2335 m) na S stranu Monte Pelma (3168 m). Stejnou cestou se kousek vracíme a klesáme pod V svahy Croda da Lago k Lago di Federa (2038 m, 15:20 hod).

Kady navrhuje nejít celý okruh kolem Croda da Lago (což by znamenalo sestup k Cason di Formin (1885 m), výstup údolím Valle Formin na Forc. da Logo d’Ambrizzola (2277 m) a dolů po trase ranního (poledního) výstupu), ale vzít to k Cinque Torri a pod Nuvolau zpět na passo Giau.

V 16:30 jsme v údolí u silnice (~ 1700 m), pauza na doplnění energie a v 16:50 začínáme stoupat k Rif. Cinque Torri (2137 m, 17:30 hod). Od ní víceméně traverzujeme pod Nuvolau na Passo Giau (2233 m, 18:40 hod).

Zítra, pokud se podaří počasí, zkusíme s Radimem a Kadym jižní vrchol Moiazzy (2878 m) cestou Gianni Costantini, která je podle průvodce KOMPAS považována za tu „opravdu nejtěžší“ zajištěnou cestu v Dolomitech.

Přesouváme se přes Pescul, Fusine a Chiesu do Passa Duran (1605 m), kam z Chiesy vede hodně uzoučká klikatá cesta. V sedle jsme v 20:30, předpověď na zítra slibuje obstojné počasí, bude třeba vyrazit brzo.

čtvrtek 15.8. – Moiazza (2878 m)

Budík v 6:00, Kady ze spacáku ruší svou účast, takže jen s Radimem odcházíme v 7:40 z passa Duran (1605 m), jen s 10-ti minutovým zpožděním proti plánu. Čeká nás 1400 v.m. nahoru a to samé dolů, celkem 9 – 11 hodin cesty.

V 8:15 míjíme chatu Rif. Bruto Carestiato (1834 m), nedaleko pod J stěnou Cresta delle Masenade (2740 m) navlíkáme úvazy a v 8:45 se cvakáme na lano. Během prvních zkušebních deseti metrů mají úplní začátečníci možnost zvážit, jestli opravdu chtějí tuto cestu absolvovat. Pak totiž následuje delší (pro nás skoro dvouhodinový) vcelku pohodový úsek, nad nímž však už náročnost této cesty odpovídá své černé barvě. Ale zatím jsme jen kus za nástupem, kde cesta traverzuje skalnaté úbočí nad suťovým žlabem. Na konci dlouhého rovného traverzu čekám, až se Radim objeví za hranou, slyším cinkání karabin, ale on pořád nikde. I když se pořád poctivě jistí oběma karabinami, není možné, že se ještě neobjevil. Vracím se k hraně a vidím ho nad sebou jak se drápe po nezajištěné skále nahoru. Nejspíš chtěl udělat svůj první výstup diretisimou :o) Bez velkého nadšení se vrací na správnou cestu.

V 10 hod máme výšku asi 2150 m, v 10:40 jsme u Pala del Belia (2295 m), v průvodci KOMPAS popsaného takto: „ ... stále podél fixního lana ke klíčovému místu, ke svislé stěně, asi 10 m vysoké, která je zcela bez stupů a kterou překonáváme šikmo vlevo vzhůru pouze pomocí fixního lana. Dále ...“. Popis celkem sedí, v druhé půlce se už stupy najít dají, ale minimálně jedna kramlová délka je jen na rukou a vyžaduje aspoň minimální kondičku.

Jak uvádí průvodce - stoupáme stěnami, komíny a roklemi, stále častěji nás zahalí mraky, ve chvílích kdy se roztrhnou se snažím udělat pár fotek, i když jsou trochu monotematické – Radim a skála, Radim a komín, Radim a ..., jiného komparzistu jsem bohužel nepřemluvil :o(. v 12:18 hod Cima Cattedrale (2557 m), 13:20 Cresta delle Masenade (2740 m).

Nyní se stáčíme k západu a po hřebeni klesáme do sedla Forcella delle Masenade (2650 m, 13:45 hod) odkud je možno nouzově (nebo plánovaně) sestoupit údolím Valle Moiazza k Bivacco Grisetti (2050 m) a po Sentiero Angelini dál do Passa Duran (1605 m). Sestup k bivaku rozhodně nevypadá jako pohodovka, nejdřív celkem strmě suťovým svahem dolů a tam buď „suťovou pahorkatinou“ přímo, nebo obejít úbočím (asi pohodlnější).

My traverzujeme dál po značce k jihovýchodnímu hřbetu Moiazza Süd a exponovaným hřebenem zdoláváme poslední úsek dělící nás od hlavního bodu dnešní cesty.

Na vrchol Cima Moiazza Süd (2878 m) však vystupuji v 15:03 hod sám. Radim si na 3 minuty vzdáleném předvrcholu postavil hlavu, že už mu to stačí a na vrchol nepotřebuje. Obědváme tedy každý sám, díky mrakům na sebe ani nevidíme.

Nemám k tomu co říct ..., dokážu pochopit některé rozmary přírody, ale smysl tohohle „gesta“ je po víc než sedmihodinovém výstupu zkrátka mimo moje chápání ...

V 15:30 začínáme sestupovat, v 15:57 jsme u začátku Cengia G. Angelini (2784 m), „Andělské lávky“, kterou nám ale bohužel kvůli mrakům není dopřáno si vychutnat, naopak se znatelně setmělo a ochladilo, působí to dost stísněně. Jsou tu občas nezajištěné traverzy na které se Radim netváří zrovna nadšeně, mírně ukloněné vlevo, kde číhá bezedná díra. Stále po lávce klesáme do Forcella di Nevere (2601 m), kde stojí druhý nouzový bivak na této cestě Bivacco Moiazza. Je 16:40, štěrbina kterou máme sestupovat vypadá v pošmourných mracích jak začátek cesty do hlubin země. Můj automat neumí v těchto podmínkách zaostřit, takže se už ani nesnažím sestup nějak dokumentovat.

Je to pořád strmě dolů, spouštíme se v přítmí mlhy prakticky pořád jen po lanech, místy nezajištěnými úseky. Z okolí nevidíme nic, i když na kochání se krajinou jsme myslím stejně docela unavení. V 18:37 jsme opět u Rif. Bruto Carestiato (1834 m) a za další půlhodinku u auta v Passo Duran (1605 m).

Tady jsou už všichni nachystaní na přesun „někam“, jen se nějak neví kam, proč a co se vlastně zítra bude dít. Podle toho to nakonec dopadá a po zbloudění 600 v.m. do Zoppe di Cadore (~ 1450 m), jež je nedaleko od Rif. Venezia pod Monte Pelmem, se vracíme a přes Passo Cibiana jedem „na jistotu“ přes Cortinu nad Lago Landro.

Pozn.: hodí se vzít si tenké prstové rukavice (kožené), nebo alespoň s delšími prsty než mají cyklistické, protože většina cesty nahoru i dolů se jde po laně v docela náročném terénu a ruce dostávají přiměřeně zabrat. Cesta je velmi dobře odjištěná (až na některé suťové traverzy), místy až překramlovaná, což má za důsledek nutnost častého přecvakávání, na druhou stranu se až na výjimky nekoušou karabiny mezi lanem a skálou.

pátek 16.8. – Toblinger Knoten, Paternkofel

Dnes se zase dělíme, Milan & spol. jdou pochodit kolem Strudelkopfu, já s Kadym a Radimem, kteří tady ještě nebyli jdeme na klasiku kolem Tre Cime. Až v půl jedenácté odcházíme od auta zaparkovaného za Drei Zinnen Blick u Lago di Landro (1400 m) cestou č. 102 údolím Valle della Rienza na Drei Zinnen Hütte. V spodní části údolí je směrovka doleva ke skalám ke „Klettergarten“, možná nějaké odjištěné cesty, ale nezkoumal jsem to.

Po včerejší Moiazze nám to dnes šlape dost ztěžka. Vlastně ani nemáme chuť se někam škrábat, jdem spíš z povinnosti. V 13:10 obědváme nedaleko Drei Zinnen Hütte (2405 m), pak obcházíme kopec k nástupu krátké, ale pěkné cesty na Toblinger Knoten (2617 m), na jehož vrcholu jsme v 14:30. Za zmínku stojí zápis Kadyho do vrcholové knihy: „Tož také kotárky máme aj u nás na Valachách !“

Za 40 minut už jsme zase dole u Drei Zinnen Hütte a stoupáme na Paternkofel. Výstup zpestřený tunely vede do štěrbiny Gamsscharte (~ 2600 m), odkud cesta na vrchol pokračuje vpravo přes krátký úsek zajištěný lany a po skalních stupích pokrytých sutí. Nahoře (2744 m) jsme v 16:23.

Chci pokračovat kolem hřebene Bodenknoten, ale neprozřetelně nechávám Kadyho nahlédnout do mapy a ten hned zkušeným okem odhalí kratší cestu přímo do sedla Paternsattel. Takže v 16:40 vyrážím na další obchůzku sám. Je to zajištěný chodník, traverzující z štěrbiny Gamsscharte hřeben s vybudovanými postaveními z 1. světové. Z Forcella dei Laghi si okruh zkracuji sutí na cestu č. 104 a po ní se vracím k Auronzo hütte (2320 m, 18:25 hod). Odtud jdu cestičkou zhruba k západu, kde potkávám Kadyho s Radimem, zdá se tak trochu ve slepé uličce. Scházíme roklí k silnici, kde nám zastavuje němka v kempru a máme to štěstí, že jede do Toblachu, kolem našich zaparkovaných aut, čímž šetříme víc než hodinu sestupu.

sobota 17.8. – návrat

Ráno se při cestě stavujeme na chvíli v Toblachu koupit pár drobností na cestu. V 13 hod tankujeme v Pusarnitzu za Spittalem. Množství tankovaného benzinu mělo odhadem vystačit až na hranice, ale po střídáni řidičů se dost změnil styl jízdy, Peťa vpředu to s Kadyho Feldou hasí 140 km/hod do kopce, v nádrži našeho půjčenýho Formana je asi pěknej vír. Plánovaný střídání před Vídní se nekoná, „Klausovo oko“ svítí už dost dlouho a doufáme, že k benzince ve Vídni ještě dojedeme. Doufáme marně. V docela nepříjemným místě auto párkrát škytne a konec. Protože není čím se chlubit tuto část přeskočím, snad jen, že jsem si před tím Rakušákem co nás zachránil připadal jako úplnej českej trouba co by měl radši baštit buchty za pecí.

Je domluvenej sraz v Dolních Dunajovicích, kde tradičně dáváme večeři na závěr akce. Dlouho se nezdržujeme, děláme vyúčtování, Kadyho ještě čeká cesta přes Brno do Vsetína.

Dělíme se, nemám dálniční známku, tak to chci vzít přes Rajhrad, ale nakonec to stejně risknu a frčíme přímo po dálnici. Já vím, že se to nemá, tak se omlouvám, ale už jsme chtěli být všichni brzo doma.

THE END

od 3.11.2002 jste návštěvník
_____________________________________

[ Home ] [ Horská stránka ] [ Zajímavé stránky ] [ Moudrosti ] [ Fotogalerie ]

Připomínky a náměty : ZDE
Poslední úpravy: 09. února 2004

aktuální stránky vždy na
http://welcome.to/daman